Náš mienkotvorný ateista Parada zase húta nad nesmrteľnosťou chrústa. Na diskuskusnom fóre ateistov – forumhumanisti.sk – sa zaoberá slovom slniečkar. A vyvodzuje zo svojich úvah, že ho vymysleli neprajníci demokracie. Citujem:
Na Slovensku sa medzi neprajníkmi demokracie rozšíril novotvar slniečkár.
Takže neprajníci demokracie sú mesiačkári.
Napadla mi taká myšlienka, keď niekto nesúhlasí so súčasnou demokraciou a nadáva na ňu výrazom tzv. slniečkárskej demokracie: „Vari máš radšej mesiačkársku demokraciu? Či by si radšej zašiel ešte ďalej? Zrušil by si demokraciu ako celok? Aké majú predstavy ľudia ako ty o demokracii?“
Mesiačkári sú ľudia, ktorí myslia ako z odvrátenej strany Mesiaca.
Vráťme sa najprv ďalej do histórie.
V roku 1865 sa narodil básnikovi Andrejovi Sládkovičovi syn Martin Braxatoris-Sládkovičov. Oplatí sa zacitovať niečo aj z jeho opisu života:
Martin Braxatoris-Sládkovičov sa narodil 2.5.1865 v Radvani (dnes mestská časť Banskej Bystrice). Bol synom Andreja Sládkoviča. Bol spisovateľom. Absolvoval gymnázium v Banskej Bystrici, študoval lýceum a teológiu v Bratislave. Od roku 1887 bol evanjelickým kňazom, kaplánom v Nadlaku, Liptovskom Mikuláši a Brezovej pod Bradlom. V rokoch 1892-1934 pôsobil ako farár v Senici. Literárnu činnosť vykonával od roku 1887.
Písal národnú a náboženskú reflexívnu lyriku, žánrové obrázky, kratšiu žánrovú a biblickú epiku, náboženské piesne a kázne. V časti poézie inklinoval k náboženskému didaktizmu, k veršovanej vierouke (Ratoliestky z hory Olivetskej I.,II.,III., Liptovský Mikuláš 1903, 1921, 1936). Svojou tvorbou podstatne zasiahol do literatúry pre deti (Zo života mladých, 1921; Drobné kvieťa, Trnava, 1922; Vtáčí džavot, Trnava,1922; Hŕstka kláskov, Trnava, 1925). Redigoval Noviny mladých. Prekladal z ruskej, nemeckej a maďarskej literatúry (Puškin, Gogoľ, Turgenev, Goethe, Schiller a iný).
Zomrel 26.8.1934 v Senici.
Zdroj: https://www.najkrajsikraj.sk/braxatoris-sladkovicov-martin/
Kresťan a kňaz Martin Braxatoris-Sládkovičov je autorom už zľudovonej básničky, podľa ktorej kreslia generácie detí na Slovensku:
Kreslím kolo guľaté
a v ňom oči okaté,
čiara nadol, nos je to,
ústa idú tadeto.
Kreslím, kreslím na hlave
vlasy dlhé, belavé,
tri čiaročky – to je krk,
čiry, čiary, škrky, škrk,
čiry, čiary, čiry, čaj –
to sú prsia s bruchom aj.
Ťahám čiaru dvojitú
zhora nadol tu i tu.
K týmto čiaram – takto, tak-
spravím dolu hák aj hák.
Ešte čiry, čiary z pliec
a päť prstov nakoniec.
To je Kubo okatý,
neumytý, strapatý.
Toto usmiate detské slniečko sa stalo už ikonickým obrázkom zastupujúcim čisté detské naivné šťastie. Odtiaľto je len kúsok k prirovnaniu “Usmievaš sa ako slniečko na hnoji!”. Aj táto už zľudovená múdrosť má svoju hĺbku. Hovorí o človeku, ktorý si neuvedomuje závažnosť problémov, do ktorých sa dostal vlastným pričinením, alebo v ktorých zostáva napriek tomu, že okolie vidí a ho upozorňuje na možné nebezpečenstvo, v ktorom je a ktoré on nevníma. Je naivne šťastný, hoci je v poriadnom hnoji.
Keď dobyvačné vojská USA a NATO začali viesť vojny v Iraku, Afganistane Lýbii a Sýrii a zapríčinili gigantickú utečeneckú krízu, ľavicovo orientovaná časť obyvateľstva EU vítala utečncov s otvorenou náručou. Títo naivne mysliaci ľudia sa nezamýšľali nad príčinami ich útekov, neriešili príčiny, ale iba otvárali náruč, aby za spoločné peniaze pretláčali napĺňanie téz z Manifestu komunistickej strany. Títo ľudia dostali nálepku “vítači”. Bezpečnostní analytici upozorňovali na riziko, že do EU s nimi prídu aj islamisti. Séria teroristických útokov viedla k zdeseniu obyvateľov európskych štátov. A ľavicovo-orientované obyvateľstvo dostalo hanlivé pomenovanie – slniečkári. Usmievajúci sa ľudia neuvedomujúci si problém, do ktorého sa dostali.
Hana Fábry na svojom fcb sa rovnako zamýšľa nad touto nálepkou, ktorá na nej veľmi dobre drží. Na zásade akcie a reakcie sa podobne, ako Parada, usiluje onálepkovať tých druhých “mesiačkármi”. Lenže toto opozitum k slniečkárovi nesedí. Mesiačkár nemôže byť opozitom k človeku s naivným myslením a krátkozrakým videním. Lebo pre hlupáka sedí aj “Usmievaš sa ako mesiačik na hnoji!”
Slniečkár (alebo mesiačkár) je detinsky usmiaty dospelý človek, ktorý svojou naivitou škodí predovšetkým sám sebe a svojmu okoliu.
Na vojenčine sme pre ľudí s podobným myslením mali porekadlo: “Iniciatívny blbec je horší ako triedny nepriateľ!”
Paradova snaha vyčleniť sa nálepkou voči ľuďom s iným svetonázorom je v tomto prípade len prejavom slniečkárstva. Aj Parada si tlačí svoju kôpku hnoja ako hovnivál a usmieva sa…
Naši českí bratia našli svojské národné zdôvodnenie a pôvod slova “slniečkár si prisvojujú.
Sluníčkář (sluníčkářka, sluníčkoví lidé) je specificky český výraz, neologismus, který se od roku 2013 začal používat v kontextu evropské uprchlické krize[zdroj?] zejména pro lidi se vstřícným multikulturalistickým přístupem k islámské kultuře a imigraci. Především z názorové protistrany je užíván pejorativně.
Podle Jiřího Burýška ze serveru Bezfaulu.net funguje v některých kontextech trochu jako jeho protiklad slovo „slušnočech.“[1]
Historie pojmu
Podle sociologa Jana Jandourka se výrazy „sluníčkový člověk“ či „sluníčkář“ používaly již před rokem 2013, ale v odlišném významu.[2] 28. března 2013 Jiří X. Doležal v Reflexu psal v souvislosti s únosem dvou českých dívek v Pákistánuo sluníčkových lidech, čímž podle Jandourka spustil lavinu používání tohoto výrazu. Jandourek označuje výraz za určitého příbuzného výrazů pravdoláskař, havloid, dobroser, zaprodanec USA, levičák, pražská kavárna atd.[2] Pro protikladný význam se podle Jandourka moc neuchytil výraz „měsíčci“, sám Jandourek navrhl výrazy nočníci či nočníčci, pro jejich údajnou schopnost vstřebávat do sebe nevábné obsahy a pak kolem sebe šířit nelibou vůni.[2]
Také podle iDNES.cz se termín Sluníčkář začal užívat v roce 2013 v souvislosti s únosem Češek v Balúčistánu, a označoval multikulturní nadšence. Výraz má i odvozené varianty „sluníčkářka“ a „sluníčkový“.[3] Podle Karla Olivy, řediteleÚstavu pro jazyk český AV ČR, se jako sluníčkář označuje člověk, který je spíše světu otevřený a levicově zaměřený, a jde o pejorativní výraz, mírně urážlivý nebo spíš pohrdlivý. Ze začátku byl používán spíše jako výsměch, nově získává na urážlivém, ponižujícím smyslu. Podle Michaely Liškové z oddělení současné lexikologie a lexikografie označuje „takové naivní, multikulti, nadšené, pozitivní osoby, a je citově zabarvené, trochu hanlivě.“ Vágnost označení je podle Liškové u pejorativních výrazů běžná.[3]
Článek iDNES.cz z listopadu 2015 analyzoval hanlivá slova, jimiž se častují příznivci různých názorových táborů, a citoval diskusní příspěvek, kde výraz „sluníčkář“ souvisí se vstřícným postojem k muslimské imigraci: „Pokud si sluníčkáři a havloidi myslí, že je slimáci ušetří, až to tady ovládnou, hluboce se mýlí.“ Podobný specifický význam získalo i slovo „vítač“ – podle lexikografky Michaely Liškové je to, oproti původnímu neutrálnímu významu, pejorativní označení někoho, kdo něco či někoho (nekriticky) vítá, soudobě užívané zejména v souvislosti s uprchlickou krizí.[4]
Dne 15. července 2015 výraz vůbec poprvé použila ČTK, a to pro označení demonstrantů podporujících uprchlíky v souvislosti s evropskou migrační krizí. Výraz uvedla v uvozovkách, ale v pozitivním kontextu – zmínila je jako ty, kteří chtějí vyjádřit uprchlíkům solidaritu a chtějí odsoudit šíření xenofobie a strachu z běženců. Autorka zprávy vysvětlila, že výraz použila, protože se tak organizátoři akce sami označili.[3]
V červenci 2015 Karel Oliva vyslovil svůj dojem, že dlouhé a hůře použitelné označení „pravdoláskař“ je částečně nahrazováno právě výrazem „sluníčkář“, ale konstatoval, že to zatím není podložené žádnou studií. Vyjádřil názor, že toto slovo, jehož frekvence je nyní vysoká, „patří mezi taková ta momentální slova, která jsou jako kometa a zase brzy pohasnou“. Připustil, že se bude používat ještě za rok nebo za pět let, ale vyjádřil pochybnost, že by se používalo třeba za třicet let. Michaela Lišková odhadovala, že pokud to v komunikaci bude potřeba, tak se uchytí, protože to slovo pro označení určité skupiny lidí funguje a má výhodu, že je utvořeno českými prostředky z českého slova. Výraz by podle ní měl velkou šanci dostat se do případného slovníku neologismů, podobně jako „vítač“.[3]
Zajímavost
V jiném významu – jako veřejný posluha bylo slovo sluníčkář zaznamenáno v češtině již v roce 1881.[5] Později bylo slovosluníčkář používáno ve významu výletník, lufťák.[6]
Lenže aj bratia Češi poznajú tú krásnu Sládkovičovu veršovanku 🙂
Čechom nemožno ukradnúť hanlivé výrazy ako pravdoláskar alebo havloid. Vznik týchto slov popisuje postfaktiskú dobu, kedy viac ako fakty a rozum zavážia emócie. Nezriedka, ba až príliš často samovražedná dôverčivosť. Detinskosť.
Pomáhať utečencom je správne. Slniečkári však hanebne prehliadajú príčiny odchodu týchto ľudí zo svojich domov. Ikona slniečkárov, Dalajláma, rovnako kritizuje krátkozrakosť dúhovej lúzy, keď tvrdí:
Európa patrí Európanom, nie utečencom. Vráťte sa domov!
Zdroj: https://www.hlavnespravy.sk/dalajlama-europa-patri-europanom-utecenci-sa-musia-vratit-svojich-rodnych-krajin-budovat-ich/1520228
Parada ma môže v tejto chvíli obviniť, že uvádzam konšpiračné či alternatívne zdroje. Môže. Ale ak bude dôsledný, presvedčí sa, že Dalajlámu citujú aj iné naše brány, napr. Pravda. Alebo Noviny.sk.
Slniečkárstvo je druh davovej módy sebaklamu bez domyslenia zničujúcich dôsledkov. Napriek tomu, že žijeme v dobe informačných technológií, ľudia tieto nevyužívajú na znásobenie svojho rozhľadu. Najčastejším výrazom zadávaným do prehliadačov je slovo sex.
Ľudia sa radi chvália zdravým rozumom. Ich skutky a vypovedané či napísané slová svedčia sú v príkrom rozpore z rozumom. Príkladom je aj povrchnosť zmieňovaného slovenského ateistu Jána Paradu.
Inak na Slovensku máme aj iné hanlivé spojenia a výrazy. Napríklad “hlúpy Jano”.
Nie je jediný kresťanský podliak, na Slovensku je mnoho zlých kresťanov
neznaboh 